První příběh  Porod prvního děťátka bez duly

Na porod našeho prvního děťátka (2009) jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Přečetla jsem nějaké knížky od českých lékařů, abych vůbec věděla, co mě při porodu bude čekat. A naprosto důvěřovala nemocničnímu personálu, že se bude chovat profesionálně a citlivě. U porodu jsem měla s sebou kamarádku, maminku čtyř dětí. Porod byl v její péči moc hezký. (Navzdory rutinnímu a neempatickému chování porodních asistentek). Nakonec mi píchli proti bolesti dolzin (opiát), a tak jsem porodila rychle, bezbolestně, bez jediného zasténání. A myslela jsem si, jak krásný jsem prožila porod... Krátce po porodu se mi ale dostala do rukou knížka Znovuzrozený porod od francouzského porodníka Michela Odenta a zjistila jsem, že můj první porod vůbec nebyl tak krásný, jak jsem myslela. Byl umělý, se spoustou zbytečných zásahů, které mi následně přinesly zbytečné poporodní komplikace. A nedovolili mi prožít moji ženskou sílu a intuici, se kterou každá žena ví, jak přivést na svět své dítě... (Dle zkušenosti tohoto francouzského porodníka).

Porod s dulou

A tak jsem se rozhodla, že při druhém porodu si své ženství vzít nenechám. Z prvního porodu jsem věděla, že taková zkušená žena je u porodu mnohem prospěšnější, než muž. Ale žena, která mě může pomoct porodit hezky, nemůže být bez zkušenosti s opravdu přirozeným porodem a bez znalostí faktů o užitečnosti či škodlivosti běžných porodnických zásahů. Volba byla tedy jasná. Dula. A volba porodnice taky – tam, kde může být při porodu i dula i tatínek, protože první hodiny po porodu jsou pro celou rodinu naprosto fascinující.

Hned první setkání s naší dulou bylo moc příjemné. Potřebovala jsem oporu kvůli cukrovkovému testu, který mi s naším prvním miminkem přinesl zbytečné a dlouhodobé komplikace. Ale pochybnosti mě nahlodávaly. Co kdyby náhodou se stalo něco z toho strašného, čím doktoři straší. Nedostala jsem jednoznačnou odpověď. Musela jsem si odmítnutí testu vybojovat sama. Ale tak citlivý přístup a pohled z jiné strany mě pomohl, abych jednala podle svého svědomí a intuice. Díky naší dule se mi do rukou dostala i knížka, která na základě četných výzkumů ukazuje zbytečnou četnost umělých zásahů do porodu. Hned jsem se s jejími závěry ztotožnila a má touha porodit přirozeně rostla. Na předporodní schůzce jsme doladily má porodní přání a já se moc těšila na nový zážitek porodu. Při porodu jsem ale narazila na naprosté nepochopení porodní asistentky, která se mě celou dobu snažila manipulovat a urážela mě. Dulu i s manželem poslali domů, že prý mám poslíčky, které mohou trvat ještě tři dny. Mě už ovšem nepustili. Porod se ale rozběhl neuvěřitelně rychle a já tam zůstala jen s onou porodní asistentkou. Vím, že kdybych měla informace jen načtené a neměla oporu v někom, kdo má s krásnými porody zkušenost, snadno by mě zmanipulovala k zásahům, které v mém případě mohly vést i k provedení císařského řezu. Opora v zádech byla pro mě nesmírně důležitá a já si rodila po svém, porodní asistentku nezbývalo než neposlouchat. Při stazích jsem křičela jako Tarzan, ale taky hned po porodu křepčila jako indián, tak jsem byla fit. Dula s manželem dorazili krátce po narození naší Kačenky a moc jsme si všichni užívali tu chvíli, kdy se završilo potvrzení mého ženství. Díky dule jsem se i psychicky z nátlaku PA vzpamatovala dobře. PA na mě křičela: zase jedna, co si myslí, že je jediná na světě! A dula, aniž by to věděla, mi potvrdila moji jedinečnost a krásu naší holčičky... Takže obrovské díky, naše milá dulo! A díky i za všechny rady ohledně péče v prvních dnech, moc nám pomohly, aby Kačka byla hned od začátku spokojené miminko.

Damborští, Brandýs nad Labem 2011

Příběh druhý

Toník, kterého jsme čekali, byl náš první potomek. O těhotenství, porodu a mateřství vůbec jsme sice kde co přečetli, hovořili jsme s rodiči našeho synovce a nechyběla nám ani přirozená sebedůvěra, ani důvěra ve schopnosti českých porodníků. Jenže zkušenost je nepřenosná a každý porod je navíc jedinečný a zcela nepředvídatelný. Stále jsme si příliš nedokázali představit, co nás čeká, a nejistotu, která z toho pramenila, jsme se rozhodli řešit společností duly.

Během osobních setkání se třemi ženami, které tuto službu nabízejí, jsme se zároveň dozvěděli, v čem jejich práce spočívá a udělali si představu, jak bychom si s kterou vyhovovali. K našemu potěšení jsme se shodli, že spokojení bychom byli s každou z nich. Líbily se nám všechny. Všechny tři byly krásné, bystré, hovořily srozumitelně a vyzařovala z nich zkušenost a klid.

Dula, skládal se nám postupně obrázek, je průvodkyní krajinou, která sice má své dominanty, kterou ale nevedou žádné pěšiny a každého v ní potká nějaké osobní překvapení. My, rodiče, tou krajinou procházíme obvykle tak dvakrát za život. Přinejmenším poprvé přitom chvílemi nevíme, čí jsme. Tu krajinu tvoří bouřící tělo rodící ženy, pocity její i jejího průvodce, ale také prostředí porodnice, zvyky jejího personálu či zákony naší země. Dula je však součástí té krajiny jenom způlky. Různé její podoby sice již viděla mnohokrát, při jejím průchodu se na ni ale stále dokáže dívat vašima očima a mluvit na vás vaším jazykem. Upozorní vás na to, co personál porodnice už dávno považuje za samozřejmost, všimne si, když se někdo z vás vydá do slepé uličky pocitů, pomůže vám najít síly, když už si myslíte, že vám žádné nemohly zbýt. Vy víte, že tu s vámi právě pro to je, takže se méně bojíte a jste klidnější. A čím jste klidnější, tím lépe si vedete.

A proč jsme tento úkol svěřili Ivaně? Získala si nás svým střízlivým a věcným, zároveň však vřelým a veselým přístupem. Existuje mnoho způsobů, jak porod pojmout, jak se k němu postavit, jak ho prožít. Ivana přitom, zdálo se nám, nejlépe vycítila, jaké jsme já a moje žena nátury. Dobře poznala, co nám nabídnout a co si nechat pro jiné.

Také pro ni nebyl nejmenší problém zajet k nám domů a provést nás předporodní přípravou. To byl vůbec dobrý nápad, protože jsme se takto všichni navzájem ještě více poznávali. Jak už jsem řekl, k porodu jsme se ženou přistupovali s důvěrou a beze strachu. Oba dva jsme si ale přesto všimli, že po každé Ivanině návštěvě jako kdyby z nás obou spadl obrovský balvan nejistoty a obav z neznáma. Sebrala nám z ramen břemeno, o kterém jsme byli přesvědčení, že tam není.

Vlastní porod nás potom zaskočil svou rychlostí a Ivana tak stihla přijet jen na samotné finále. Nekonali se totiž žádní poslíčci a od prvních kontrakcí k přestřižení pupeční šňůry uplynulo jen asi pět hodin. Sotva jsme dorazili do porodnice, hned jsme šli na sál a pobyli jsme na něm pouhých čtyřicet minut, než si náš Toník poprvé zavřískal. Ivana skoro nedostala příležitost ukázat, co umí.

V několika následujících hodinách jsme s ní pak ale probírali, co se to vlastně všechno dělo. Žena i já jsme byli porodem tak pohlceni, že nám spousta věcí úplně unikla nebo jsme je prostě jen nerozpoznali. Tato rekapitulace se pro nás ukázala být ohromně přínosná, protože díky ní jsme si mohli náš porod zapsat do paměti a tudíž i do našich srdcí. Byla to naše chvíle a bylo nám přáno, abychom ji nepropásli.

Jsme moc rádi, že jsme si k porodu pozvali dulu. Dvojnásob, že jí byla právě Ivana Weissová.
Hodně odvahy, sil, štěstí a radosti v tom vašem mateřství vám přejí

Jarda a Jitka Šimkovi, Praha - Podolí 2011

Příběh třetí

Milá Ivanko, od narození našeho synka Karlíčka už uplynulo osm týdnů a já už nesčetněkrát na dotaz: "Jak proběhl porod?" vyprávěla příběh, který nás čtyři (mne, mého muže, Vás a samozřejmě i našeho Karlíčka) svedl 7. března dohromady.

V létě loňského roku jsem s velkou radostí zjistila, že budu maminkou i druhému děťátku. Od tohoto zjištění jsem pak těhotenství téměř nevnímala. S dvouletým, dost živým, synkem to ani úplně nešlo. Někdy jsem si říkala, že to druhé miminko, které ve mně roste, zanedbávám. To ale asi patří k věci, když už po světě běhá jeho sourozenec. Pro ono "nevnímání" byla ale samozřejmě nejpodstatnější skutečnost, že celé období čekání na Karlíčka proběhlo v naprostém zdraví a pořádku. Karlíček mi dovolil všechno, včetně tancování salsy a běžkaření v poměrně pokročilém stadiu těhotenství.

První syn Josífek přišel na svět v Hořovicích za pomoci duly, kterou jsem před jeho narozením oslovila. I  nyní jsem se na ní obrátila. Má milá dula ale bohužel nastoupila do řádného zaměstnání a "dulí" pomoc mi už poskytnout nemohla. Poradila mi ale, na koho by se sama v případě vlastního porodu obrátila. S její moc příjemnou kolegyni jsem se domluvila, navštívila ji a dohodla se s ní na tom, že mne bude doprovázet k mému druhému porodu.

Manžel se divil, že bych i k druhému porodu jako už "zkušená" matka chtěla doprovodit dulou. Nechal to však na mně s tím, že plně respektuje mé přání.

Karlíček se, zcela přesně v den termínu vypočítaného mou lékařkou, rozhodl, že by rád zjistil, jak to na světě vypadá. Napsala jsem tedy mé dule zprávu, aby počítala s tím, že se uvidíme a snad ještě ve stejný den si pochováme i miminko. Dohodly jsem se, že jakmile budu chtít vyrazit do porodnice, dám jí vědět, abychom se sešly na místě.  Dula vše vzala na vědomí a spolu se mnou se těšila na miminko. Za necelé dvě hodiny mi však volala, že nastala komplikace u jiné její klientky se rozeběhl neočekávaný předčasný porod, u kterého jí byl mnohem více potřeba. Nabídla mi, budu-li chtít, že za sebe pošle náhradu - velmi milou a zkušenou dulu. Souhlasila jsem, protože jsem stála o to, aby se mnou u porodu kromě mého muže byl ještě někdo, kdo tam bude jen a jen pro mě a mé miminko a pomůže mi přenést se přes veškerou, byť nutnou a velmi vstřícnou, zdravotní péči a nemocniční prostředí. Byla to trochu sázka do loterie, jít k rovnou k porodu s někým, koho jsem nikdy před tím neviděla. Na druhou stranu jsem nepochybovala o doporučení a ujištění, které se mi dostalo od mnou oslovené duly.

Do hořovické porodnice jsme dojeli ráno po sedmé hodině a před vchodem poprvé uviděla Vás  - jak jsem měla během krátké chvíle zjistit - modrookého anděla. Padla jste mi rychle do oka svým přirozeným a laskavým jednáním. To bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Už na příjmu se ukázalo, že jsem se ve svém pocitu z prvního setkání s Vámi nemýlila. Při rozhovoru s poměrně "komisní" mladou lékařkou, jste na mne povzbudivě mrkala a jen pohledem utvrzovala v přesvědčení, že to co lékařce říkám a jak to říkám je správné. Někdy umím být poměrně pragmatická a svůj názor sdělovat nekompromisně. Věděla jsem, ale že tímhle "razantním" přístupem mohu v komunikaci s porodníky mnohé pokazit. Vaše laskavost mi také pomohla být snad vlídná a usměvavá, ale na druhou stranu příliš neslevovat ze svých přání.

Sama jsem se pro dulu rozhodla mimo jiné proto, aby se mnou byl v porodnici někdo, kdo byť jen svou přítomností otupí hrany případného rozdílného postoje a představ o probíhajícímu porodu mezi mnou a zdravotním personálem. Přála jsem si co nejpřirozenější porod, samozřejmě za předpokladu, že vše bude probíhat tak, jak má. A věděla jsem, že mnoho zdravotníků může mít na toto mé přání jiný pohled, že mohou porod brát, pro ně zcela pochopitelně, mnohem všedněji a praktičtěji než já.

Po příjmu, kdy z mé strany proběhl s přijímající lékařkou "diplomatický rozhovor na nejvyšší úrovni", jsme byli s Vámi a mým mužem odvedeni na porodní sál, který jsem již důvěrně znala z předchozího porodu. Nejedná se ani tak o porodní sál, jako spíše o "obývák" :-) Prostředí je velmi příjemné. V "obýváku" jsme pak měli při čekání na postup porodu dost času lépe se s Vámi seznámit. Moc příjemně jsme si povídali a vše plynulo skoro jako na nějaké přátelské návštěvě nikoli v porodnici.

Když se porod rozeběhl tak, že už jsem se soustředila více na své tělo a miminko než na milý rozhovor s Vámi, ukázala jste se neocenitelnou pomocnicí. Velmi aktivně jste mi pomáhala. Často jste věděla dříve než já, co by mi mohlo pomoci a ulehčit od bolesti. Jemně jste mi radila a šla spolu se mnou a manželem celým porodem. Ačkoli běžně se aromaterapii spíše vyhýbám, Váš voňavý arzenál jsem velmi ráda využila. Pomáhala jste mi - docela solidní velrybě -  s manželem statečně do a z vany. V té jsem totiž strávila téměř celou dobu. Vždy jste věděla, kdy mi máte dopustit teplou vodu, osvěžit vzduch nějakou příjemnou a nevtíravou vůní, poradit jak správně dýchat a uvolnit se. Při tom všem jste si s námi s manželem pěkně povídala.

Porod postupoval také díky Vám velmi dobře. Vše plynulo až do konce hladce a já měla neuvěřitelný pocit klidu. Z Vás totiž ten klid a laskavost přímo vyzařoval.

Hořovická porodnice vede porody pouze lékařsky, jak mi bylo přijímající lékařkou sděleno, když jsem projevila přání o porod pouze s porodní asistentkou. To, že se nakonec lékařské vedení porodu nekonalo a celou dobu nás čas od času "navštívila" pouze porodní asistentka, přičítám především Vaší přítomnosti. Zdravotnický personál zcela jistě poznal, že to zvládneme s Vaší psychickou pomocí bez jejich zbytečných zásahů a oni se budou moci více věnovat dalším probíhajícím porodům. Lékařka, která mě měla během porodu na starosti, naštěstí jiná než ta přijímající, byla velmi milá a chápavá. Do porodu vůbec nezasahovala a nechala to na nás třech a porodní asistentce.

Karlíček se narodil moc klidným a šťastným rodičům. Jeho narození jsem si vychutnala a prožila intenzivněji než narození prvního synka. I když i u něj mi dula velmi pomohla. Souhrou všech okolností byl však druhý porod opravdu neopakovatelný zážitek. Můj manžel byl po počáteční skepsi z přítomnosti duly o mého porodu z Vás a Vaší pomoci nadšen. Úplně jste si ho získala.  Karlíček je zčásti i Váš a někdy se mi zdá, že si z porodního sálu přinesl kus Vašeho klidu a z krásných hnědých očí mu vyzařuje i Vámi předaná laskavost.

Milá Ivanko, moc Vám ještě jednou děkuji. Pokud bych ještě někdy čekala miminko, určitě se na Vás obrátím s prosbou o "přátelské popovídání" na porodním sále a manžel určitě nebude mít sebemenší pochybnost o mém přání a rád se přidá :-) Přeji Vám, aby na Vás a porody s Vámi všechny maminky vzpomínaly s láskou a nadšením a všechny Vámi doprovázené děti byly šťastné a zdravé jako Karlíček, pro něhož bylo narození ve Vaší přítomnosti určitě zářivým začátkem.

Alena Rampasová, Hořovice 2011

Příběh čtvrtý

“I was born to birth.” That mantra carried me through pregnancy. My preparation for birth was as much mental as physical. I worked hard to unsubscribe from the predominant narrative of fear. Fear equals epidurals and C-sections; not bad things in themselves, but after a pregnancy blissfully free of complications I felt that unnecessary medical interference during the birth would do us more harm than good.

Birth was nothing to fear. About the hospital, I wasn't so sure.

Fiona made her grand entrance on 13 June 2012 as a storm raged outside. Birth felt like the most natural thing in the world. She slid out in a couple of pushes after 90 minutes of active labour as I squatted on the floor with my husband supporting me from behind. It was primal, pain-free and beautiful.

My doula said I birthed like a goddess. I’m especially proud of her compliment because giving birth in a Czech hospital felt like a battle. A natural, happy birth felt like a victory. I fought staff and system all the way. With unwavering support from my husband (who prefers not to be named) and from my doula and guardian angel of calm, Ivana Weissová.

Louise Kelleher, Ireland

2012, gave birth in Czech Republic

Hořovický příběh

Již delší dobu jsme si s manželem přáli miminko. Přišlo k nám loni v srpnu a zalila nás vlna lásky, radosti a štěstí. Celé těhotenství jsem prožívala bez komplikací. Od počátku mě vedla intuice, že se mi narodí krásné a zdravé děťátko.

Den za dnem plynul a začínal se pomalými krůčky blížit den D = porod. Nejprve jsem žádné informace nevyhledávala a nechala vše plynout. Pak se přihlásily obavy, jak to vše zvládnu a jak by porod měl proběhnout tím nejlepším způsobem pro mě i miminko. Zkušenosti mých blízkých mi věru nepomohly. Přečetla jsem knihu Aby porod nebolel a tím začala má cesta za přirozeným porodem.

Přišlo to samo a já uvnitř svého ženství věděla, že porod chci prožít zcela přirozeně. A jak si toto přání splnit a kde porodit? Rozhodla jsem se pro porodnici v Hořovicích. Sama uvnitř sebe jsem věděla, jak vše má proběhnout. K porodu mě doprovodí manžel. Cítila jsem, že porod je ryze ženská záležitost a potřebuji ženskost podpořit. Vyhledám dulu. Manžel mé rozhodnutí podpořil. Já jsem usedla k internetu a vlastně ani nevím jak, byla tu – Ivana. Okamžitě jsem věděla, že to je ona a na osobní schůzce jsem si to potvrdila. Ivana je bytost plná lásky, klidu, vyrovnanosti prostě anděl .

Lékaři stanovený termín porodu uplynul a při poslední kontrole mi bylo navrhnuto, že pokud do příštího úterý neporodím, přijdu k vyvolání porodu. Cítila jsem, že moje miminko přijde na svět, až samo bude chtít a tato cesta se mi zdála nepřijatelná. Dny plynuly a v pátek večer jsem se rozhodla, že druhý den zkusím Jindřichův příchod na svět podpořit koktejlem k vyvolání porodu. Jeho recepturu mi Ivana prozradila při naší seznamovací schůzce a po poradě s ní, jsem koktejl z ricínového oleje, meruňkového džusu a slivovice v sobotu ráno vypila. Po dvou hodinách nastala očista střev a odpoledne se dostavily bolesti v kříži. V průběhu dne jsem Ivanu informovala, jak se vše vyvíjí. Vždy mi byla v odpovědi na mou smsku velkou podporou. Kladla jsem si otázku : To je už ono ? V neděli ráno jsem pochopila,že včerejší bolesti v kříži byly jen lehkým vánkem a uragán kontrakcí se dostavil až nyní. Při každé kontrakci jsem myslela na to, že si tím Jindříšek razí cestičku na svět a moc se těším, až se poprvé uvidíme. Do porodnice jsme s manželem vyrazili potom,co kontrakce byly již 2,5hodiny zhruba po 5minutách. S Ivanou jsme se sešly v porodnici v Hořovicích. Při příjmu jsem odevzdala své porodní přání a bylo mi sděleno,že je vše možné. Pouze k odmítnutí podání antibiotik jsem podepsala revers. Já, ponořená sama do sebe a zaměřená na své miminko, nevyjmenuji dnes, co všechno pro mě během příchodu Jindříška na svět Ivana dělala. Byla pro mě obrovskou podporou a průvodkyní při zrození našeho syna a pomohla mi splnit si přání, jak má Jindříšek přijít na svět. Vše bylo, tak jak jsem si přála. Lékařka a porodní asistentka zasahovala pouze několikrát, aby mě vyšetřila a občas připojily miminko na monitor. Děkuji tímto i paní doktorce, že byla ochotná respektovat mou volbu polohy na boku na žíněnce a při vyšetřeních u mě klečet. Ke konci došlo pouze na nástřih, vzhledem k tomu, že Jindříšek měl u hlavičky ruku a tím si zvolil náročnější příchod na svět. S nástřihem jsem souhlasila, nechtěla jsem, aby byl Jindříšek ohrožený a začínaly mi docházet síly. Na zrození Jindříška nikdy nezapomenu. Byl to pro mě nádherný zážitek plný lásky, radosti, vděku a pokory. Náš první pohled z očí do očí vidím stále. Je to slovy nepopsatelný pocit, to co mě následně zalilo na duši i těle. Stejně vše vnímá i manžel, který byl přítomný. Jindříšek si pro příchod na svět vybral 11.5. den matek a tím jsem se stala matkou. Mateřství a rodičovství mi v životě otevřelo novou dimenzi.

Ivano velmi Ti děkuji za vše, co jsi pro nás tři během chvil příchodu Jindříška na svět udělala. Byla to dokonalá souhra.Vážím si Tě a děkuji Ti za to, že jsi. Dulo má milá jediná..

Ivaně patří i velký dík jako laktační poradkyni. Trochu jsem podcenila přípravu na období po porodu na lůžkách šestinedělí. A pak jsem byla zaskočena neprofesionálním přístupem zdravotníků, který mě doslova „dusil „ příkazy a zákazy – kojit přesně po dvou hodinách, nesmíte mít miminko u sebe v posteli apod. Laktace mi naskočila minimálně a řešením zdravotníků bylo propuštění a dokrmování umělou výživou. Naštěstí mě Ivana podpořila po telefonu mnoha radami. Následně při návštěvě u nás doma, kdy jsme probraly průběh porodu mi poskytla ještě řadu cenných informací a nejen o kojení. Věřila jsem, že kojit budu a tak se stalo.

Iveta, Martin a Jindřich Holasovi, Hořovice 2014